úterý 12. května 2015

Včerejší narozeninové odpoledne

Vloni byl sportovní výkon tohoto dne jasný - vší silou protlačit malý meloun dírou velikosti citronu :-) Letos, vzhledem ke krásnému počasí, jsme se rozhodli pro výšlap na luka, která máme za domem. Šátek jsem pro tentokrát vzdala, a nainstalovala Julku do nosičky tátovi na záda. Ale tráva - ta byla lákavá! Takže jsme nakonec sedly do ní a trhaly a poznávaly kytičky, nadšeně výskaly při přivolání Ely a následném očmuchávání naší nejmenší, schovávaly se před sluníčkem a pak mu vystavovaly nos... A kluci si dali lekci líného tenisu.




Bylo to krásné odpoledne!



pondělí 11. května 2015

Roční Julka

Přesně před rokem jsem prodýchávala porodní bolesti, kdy při poslední kontrakci ve 13,08 přišla Juli na svět. Vloni bylo pošmourno a poprchávalo, letos krásně svítí a už i hřeje jarní sluníčko. A já se loučila s velkým břichem, které jsem hrdě a tak ráda nosila, a s obavami přemýšlela, jak to všechno nové, co nás čeká, zvládneme. Už od začátku jsme věděli, že si vše okolo miminka budeme dělat po svém. Že si nenecháme chytře (převážně nevyžádaně) radit, kecat do života, do výchovy, do toho, co musíme, nesmíme apod. 

Ano - Juli spí s námi v posteli, ano - kojila jsem, kdy si řekla a dělám to tak stále, ano - můj žebříček hodnot má nejvyšší stupínek s jejím jménem, ano - našli jsme si doktorku 30 km vzdálenou od našeho bydliště, protože je prostě úžasná, ano - můj (náš) život řídí to malé stvoření. Chci to tak, cítím to tak, a proto se podle toho řídím. 

Nebudu tady navěky, a tak plnými doušky nasávám jaro z nového - rodičovského - úhlu. Trhám kytičky pro malé ručky, které dokáží rozebrat pampelišku na milion kousíčků. Ukazuju vodu v řece, kačery, co odpočívají v trávě, psy za plotem, kočky na stromě, zpívám písničky, povídám básničky,... 

Nechce se mi věřit, že už je to rok. Tak krátká doba, a tolik pokroků, centimetrů a kil navíc, nových poznatků a podnětů! 



Novinky posledního měsíce: 
  • Julinčina nejčastější slova: "dej" a "taaaaak" (druhé zmiňované používám často i já, takže cokoliv udělá - otočí stránku v knize, něco si vezme, něco jí upadne apod. - "taaaak" :-))
  • chodí na nočník - zatím nehlásí, že je potřeba, ale když je usazena, ví, co má dělat (většinou) - nevychytáváme to ještě na 100 %, ale vývoj k lepšímu tam je (plínky nosí pořád samozřejmě)
  • říká máma!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (zatím teda jen, když už mě fakt "nutně" potřebuje)
  • sama sedí
  • lezení pořád nic, prostě jí to převalování rychlostí blesku vyhovuje víc
  • pružení na kolínkách - včera jsem zmínila, že od toho nějak upustila, tak opět do repertoáru zařadila "na všechny čtyři" a pak plác sebou na zem
  • večer usíná sama v postýlce po ukolíbavce (samozřejmě existují výjimky ve formě uplakaného večera, ale už minimální), v noci se budí jen na mlíko a spí dál
  • zdokonaluje se v prosazování svého - v sobotu na náměstí stropila scénku v kočárku, kdy jsem jí nechtěla dát svůj kornoutek od zmrzliny (protože byl plný zmrzliny, a svůj prázdný si zahodila dvacet metrů od místa, kde ho nafasovala...)
  • moc ráda prohlíží knížky
  • při vaření koukáme na Boba a Bobka - nadšení převeliké
  • notebooku říká "děda" - protože přes něj voláme našim - hladí je pak přes obrazovku
  • děsně ráda se líbá (bohužel zubama :-)) - je potřeba býti ve střehu


Skóre 12 měsíců:
9 zubů (další opět na cestě)
10 kg
78 cm

Hezký jarní den z Vysočiny
přejí
Lucie a oslavenkyně Juli


neděle 10. května 2015

Velká sláva!!!

Naše Juli slaví (pravda - oficiálně až zítra, ale dnešní neděle byla jako stvořená k malé domácí oslavě)! Uteklo 52 týdnů plných radosti, smíchu, něhy, tulení, kojení, přebalování... 364 dní naplněných mateřstvím a láskou, která sahá, kam oko nedohlédne. Užívala jsem si každičkou minutu plnými doušky, protože mi ji nikdo nikdy nevrátí. Ale vzpomínky - ty nedám!!! 

Rok jsem maminkou! Přijde mi to jako včera, kdy jsem poprvé držela tu naši lásku v náručí. Tak malinkou, křehoučkou, bezbrannou... Denně sledujeme její pokroky, její úsměvy, hlídáme její spánek a sny, těšíme se na její mrknutí po probuzení, na nenechavé ručky, které šmátrají a hledají další "pasažéry" v posteli. Nikdy bych nevěřila, jak být mámou ženu změní. I když spousta známých říká, že jsem to pořád já, jak mě znávali dřív, ale v srdci cítím, že je to jinak. Jsem moc šťastná, že mi život tenhle dar dopřál - nepřestanu děkovat!


Když jsme Julinečně přáli, i slzu jsem uronila - dojetím nad jejími pokroky, nad časem, který s dětmi tak letí, nad tím krásným dárkem, který jsme si vloni na den matek - v neděli 11. května - nadělili. 

Dort jsem se pokoušela poprvé vyrobit sama - korpus z jogurtového těsta, poleva z mazacího sýra, nazdobený sedmikráskami, mátou a marcipánovou beruškou. Julinka byla nadšená už když viděla, jak jej dokončuji. Když pak mohla kousek jíst s námi, blaženě mlaskala :-)

Dárečků nebylo mnoho - dostala od brášky malované srdíčko z papíru a obrázek, a od nás s tátou "chrastící" kostky, míček a šitého plyšového pejska. Plus pár nafouknutých balonků. Se vším si pohrála, pejska pomazlila - byla jsem opravdu překvapená, jak byl výběr dobrý a jak malé udělal radost. Moc mě to těší.

Koncem května nás čeká veliká rodinná oslava s prarodiči - tak uvidíme, jak se povede. Dnešní den podařený byl, užili jsme si ho celá rodina. Juli si toho asi moc pamatovat nebude, ale fotky zůstanou.

Krásný večer,
L.