středa 21. června 2017

Anežčin první měsíc

Naše druhorozená už "oslavila" první měsíc svého života. Minulé úterý... Letí to, matka nestíhá, ale užívám si to mooooc! Cítím se jistá v kramflecích, vím, jak malinkou ukonejšit, kdy přebalit, kdy nakojit, kdy pohoupat nebo jen zazpívat. A mám zatím spoustu času na prvorozenou, která si mou lásku zaslouží úplně stejnou měrou, i když občas "zlobí" :-)

Anežka se nám doma krásně zabydlela:
  • spí s námi v posteli (ač jsme stavěli postýlku, bylo to v plánu, Juli byla taky dlouho u nás v pelíšku)
  • omotala si všechny kolem prstu (včetně své starší sestřičky)
  • umí se ozvat, když se jí něco nelíbí (většinou chce přítomnost maminky nebo tatínka, dlouhý pláč u nás nebývá)
  • většinu nocí i dní krásně spinká, tak má máma spoustu času
  • ranní probouzení je neskutečně vtipné - to protahování, hekání, prdění (dívala jsem se do zápisků, že tohle uměla i Juli, takže to dělají asi všechna miminka, jen já to zapomněla :-))
  • miminkovské hračky máme skoro všude (ovšem to jen díky Juli, která je potřebuje po letech otestovat)
  • na bříšku začíná Anežka krásně zvedat hlavičku a sledovat svět okolo
  • roste jako z vody (spíš ze smetany) - už to není to pidi-mimčo (ach joooooooooooo)
  • je pořád blonďatá
  • moje mateřské hormony se mnou cloumají a já se nad svýma krásnýma holkama denně dojímám





Mějte se hezky!
L.


středa 7. června 2017

Dárečky ke dni dětí

Jak si naše děti užily ten jejich den už jsem psala v předchozím příspěvku. A že dostávali drobnosti a sladkosti za splnění soutěžního úkolu asi též. Ale o dárcích jsem slibovala příspěvek zvlášť. 


Ona je totiž moje starší dcera v tomto po mně a dárky zbožňuje. Nemusí být velké hodnotou, zato velikostí ano, a tak je potřeba být ve střehu při pojmenovávání onoho daru. To jsem si totiž naběhla a malou krabičku lega označila za "velký dárek" - a ona čekala krabici, do které by se mohla vejít sama. Lego byla tatínkova iniciativa, vybrala bych jiné, ale Juli nadšená. 

Když se před třemi lety narodila Juli, dostala ode mě k prvnímu dni dětí šitou deku. Nic složitého, ale jistý čas to tenkrát zabralo. A tak jsem nechtěla Anežku ochudit, a s přihlédnutím k časovým a látkovým možnostem jsem tentokrát deku objednala.



V kolíbce, ve které je Anežka zatím převážnou část dne, byla peřinka a polštář s medvídkama, laděná do žlutých barev. Trošku se mi to okoukalo, a tak jsem chtěla něco nového a hezkého. Postýlku nahoře má udělanou bílo-šedo-růžovou, a kombinace se mi líbí, takže deku jsem nakonec vybrala ve stejných odstínech. Ale že mi dal výběr zabrat!!! Protože barev a provedení měli fakt hromadu - koukněte sami! A deka nám ladí i s medvědem - takže to je důležité. ;-) Trošku ji Anežce závidím, bohužel velikost neodpovídá mému vzrůstu, takže mám smůlu a užívám si ji, jen když nosím nebo kojím Aňu a potřebuju ji mít v teplíčku zachumlanou. (No - pořád lepší něco, než nic, že... :-))

Aby Jula nepřišla zkrátka a neměla jen vyráběné dárky nebo zážitky, i ona měla v balíčku svou drobnost. Ač se obchůdek jmenuje Kojenecké oblečení, dlouho jsem vybírala něco, co by nebyl "měkký dárek", a nemohla se rozhodnout, protože toho mají mraky. Hraček máme hromady, jak na doma, tak na ven, ale oko mi padlo na "učící" hrneček. Je teda určen pro děti už od 18 měsíců, ale naše slečna i ve třech letech odmítá pít z hrnku či skleničky, pije zásadně pouze s brčkem. Takže jsem doufala, že by ji to mohlo motivovat k jejich odbourání. S údivem jsem zjistila, že ona pít z hrnečku umí, jen je asi lenivá, nebo nevím, co ji k vede k brčkům... Každopádně nový parádní hrneček s námi chodí ven. Za ouško ho zaháknu v košíku pod kočárkem, má i kryt, takže se do něj nenapráší apod., a barevně lahodí mému oku. Jediná škoda, že na něm nejsou tučňáci, nýbrž ovečky a jahody, ale to byl spíš můj "problém", než naší mladé.



A když sem tak sázím odkazy, koukám, že teď mají za vyplnění dotazníku bonus 300 Kč na nákup. Tak zkuste mrknout, třeba vyberete :-) 
L. 





neděle 4. června 2017

Náš den dětí

Ve znamení soutěží, pod skoro letní oblohou, se zmrzlinou a grilovanými párky. S nadšením, radostí a zápalem soutěžit zas a znovu, a chodit si pořád dokola pro odměnu :-) Hlavně Juli teda.

Soutěže jsme museli koncipovat tak, ať to "zvládne" osmiletý Ondra s namoženým kotníkem i tříletá Juli. Původní záměr zařadit víc pohybových aktivit tak vzalo za své, ale hod na plechovky, přelívání vody konévkou nebo kroket měly úspěch. V rámci rodičovské vyčůranosti jsem zařadila také soutěž o nejlepší foto, a tak se dětičky mohly přetrhnout, aby vkusně zapózovaly. Takže helou, hejsa, hurá, naše první pořádná a oficiální pětičlenná fotka je na světě :-)


Děti kromě sladkostí dostaly i malinké dárečky - Juli peněženku, Ondra kompas, a na závěr pak lego a autíčko. Takže potřeba soutěžit přetrvává i pár dní po akci, jen ty odměny mi jaxi došly a Juli to nechápe :-) A moje holky dostaly ještě dárek z internetového obchodu Kojenecké oblečení. Příští příspěvek bude o tom, co to bylo, a hlavně až ulovím nějaké slušné foto :-)



Anežka to letos mapovala z kočárku, převážně ve spícím módu. Ale věřím, že příští rok se už taky zapojí, je to totiž malý akčňák! 

A aby nebylo málo plánů - ráda bych sepsala článek, jaké to je, být mámou dvou dětí. Utřídit myšlenky sama pro sebe, vnitřní pocity, pojmenovat asi hormonální změny po porodu, které se mnou teď mávají. Tolik plány do budoucna, co se blogového psaní týče.

A teď hurá k šicímu stroji, děvčátka obě spinkají!!!!
Zdravím všechny příznivce a děkuji vám převelice za komentáře i návštěvy!
L.