středa 18. března 2015

Jaro je tady!

Užíváme si s Juli pár dní prázdnin u našich. A podařilo se nám zpunktovat focení, než nám náš "rodinný fotograf" odfičel do Vietnamu. Přípravy byly veliké, ovšem na fotkách se to moc neprojevilo, páč Juli se tlačil sedmý zub v pořadí, a tak strávila s ručkama v pusince většinu dopoledne. Ale pár hezkých záběrů se přece jen povedlo!

 




Sluníčka si užíváme dosytosti, Juli přerostla svůj kočár, a tak si začala "opalovat" nožky. Vystrkuje je z fusaku i kočáru ven, strhává si ponožky. Slunce prostě dělá divy. 
Za těch pár dní udělala zase pokroky - říká děda a blik. Pořád neleze, ale důmyslně vyladila svůj styl lezení-plazení. Člověk se nestačí divit, jak rychle se dostane ke kýženému cíli.
Ale hlavně - užíváme si all-inclusive, které nám babi s dědou dopřávají, jejich pozornosti, lásky a klidu. A tak ta moje květinka malinká jen kvete - je to krása. Jaro je tady! :-) 

Sluníčku třikrát zdar!
L.





středa 11. března 2015

DESET!!!

Další měsíc utekl jako voda. Miminko už není miminko, ale skoro batole. Trápí mě, že neleze, ale všechno má svůj čas, a ona to Juli brzo všechno dožene. Je čím dál šikovnější, a hlavně si to začíná fakt užívat - je to veselá a rozpustilá holčička. Většinu dne je spokojená, usměvavá, jen večer máme poslední měsíc potíže s usínáním (když ono je dole tolik zajímavých věcí, a ona by měla být nahoře v ložnici...). Tak trošku bojujeme, ale jsme stateční všichni (nevím, kdo víc, jestli tatínek, že ji včera nešel vysvobodit, nebo Juli, že křik po 20 minutách vzdala a usnula, spokojeně oddychujíc...).



Pokroky posledního měsíce:

  • Juli říká "táta" a "pes"!!! Tatata používá na více věcí, ne jen na tatínka, ale když venku štěkají psi, neomylně hlásí, kdo je strůjcem rámusu :-)
  • nadšeně sleduje naši Elu (tedy psa) - včera jsme dokonce společně i hladily - nadšení oboustranné (pes držel, Juli výskala blahem)
  • hrajeme často na klavír (maminka jedním prstem, tatínek to prostě umí líp a všemi deseti), zpíváme, tančíme - líbí se jí to moc
  • zdokonalila své přesuny, zatím pořád jen koulení a lehké plazení, lození prostě ne a ne přijít, ale trpělivě cvičíme, a snad se i dočkáme...
  • ochutnala hlínu z květináče - následoval pláč - zřejmě by to chtělo jinou příchuť :-)
  • vycházky v kočárku jsou pořád jedna z nejoblíbenějších činností (hned za klavírem)
  • hodně se začíná projevovat v tom, co chce, co se jí líbí
  • umí se smát bublavým smíchem (obzvlášť, pokud se jí povede nějaký husarský kousek - např. sundat knopku ze šuplíku a odkoulet se s ní)
  • pláč je už minimální - přes den bývá opravdu veselá, usměvavá, přímo i vysmátá
  • ráda baští, ale pořád vyhledává i mámino mlíko (ale kojit jsem chtěla dlouho, takže jsem ráda)
  • dokáže překonat překážky (umí si otevřít přivřené dveře, překoulet přes poskládanou peřinu apod.), takže nechávat ji déle samotnou už nejde
  • naučila se "kormidlovat", když ji nosím - umí si ručkou ukázat, kterým směrem se mám otočit a jít (nejraději používá večer, když nesu do postýlky - otáčí mě zpátky za tátou a bráchou :-))
  • líbí se jí večerní čtení pohádek bráchovi (bohužel při jejím radostném projevu brácha z poslechu moc nemá)
  • umí se moc hezky vztekat - jsem zvědavá, až bude starší, s jakou chutí bude tohoto druhu manipulace využívat
  • nevím, jestli to je tulení - ale posledních pár dní se nosíkem otírá o můj krk, když ji nosím, občas se zakousne do ramene - jestli chce takhle opětovat to, jak ji tulíme my s tátou?
  • umí bravurně "paci-paci", v dobré náladě "pá-pá", "tak jsem veliká", a "tak tak všelijak" - ale tohle ještě pilujeme, znakuje "pes" a "blik" (ale to se hodně podobá tak tak všelijak nebo pápá, takže to ještě chce chvíli motorického tréninku :-))

Od posledního skore se moc nezměnilo - stále 6 zubů, ca 76 cm a necelých 10 kg (doma 9,9 kg, včera u paní doktorky 9,3 kg - docela rozdíl).

Toť naše měsíční rekapitulace přírůstků, pokroků a radostí. Už "jen" zapsat to i do papírového deníčku, který pro Juli píšu :-)


Hezké odpoledne!
L+J