Člověk tajně doufá, ale nevěří. Sní, ale bojí se snít s otevřenýma očima. Touží, ale bojí se říct. Zatnuli jsme zuby, obrnili se trpělivostí, večer co večer masírovali bolavá záda a říkali si - snad brzy...
A ono brzy už je tady, vlastně bylo, a už se "nevrátí" :-) Podařila se nám rekonstrukce staré půdy, a tak se můžeme i my konečně pyšnit tím, že bydlíme jako normální lidi!!!!
stav před:
stav po - naše ložnice:
před:
po - prckův pokojíček:
Ač se mladej na svůj pokojíček těšil, došlo mu, že má vlastní prostor, až ve chvíli ukládání do pelíšku. Když totiž můj muž smontoval naši velkou postel v nové ložnici, ptal se maloch, jestli bude spinkat pod postelí, protože jinam by se u nás nevešel. Nepochopil, ač se z něj těšil, že ten modrý pokojíček s vyvýšenou postelí a bunkrem pod ní a hračkami je jen a jen jeho. Ale první noc proběhla krásně, malej po pohádce na dobrou noc usnul jako Šípková Růženka a nás ráno probudila modrá obloha koukající za střešním okýnkem.
Ještě zbývá vymyslet nějaký děkovací dárek "tchánovi", který k nám jezdil na "nucené práce", jak on říká. Bez něj by náš sen, naše touha, a naše krásné sny nebyly skutečností. Takže Libore, dííííííky!!!!
A hurá do dalšího dne plného dekorování a vylaďování nových prostor - to mě bavííííííííííííííí!!!!
A ještě jedna bonusová z dnešní vycházky - musím pochválit Elí - ušli jsme kus cesty, a plakala jen chvilinku. Na to, že to byla naše čtvrtá vycházka, byla Elinka moc moc šikovná! Doufám, že jí to půjde i dál tak krásně a budeme trasy prodlužovat!
Krásnou dobrou noc všem!!!
L.