středa 30. ledna 2013

Dnes z veselejšího soudku

Až se to skoro bojím napsat - ale - pomaličku se blížíme s rekonstrukcí do fáze "finišujeme" - tedy zatím ty "odborné" řemeslnické práce! Pak nastoupím já, a budu malovat (myslím samozřejmě výmalbu zdí, nikoliv umělecký obor, po jehož realizaci by stejně nastoupila opět ta fáze první - tedy výmalba, protože kreslit opravdu neumím). Pokud vše půjde podle plánu, tento víkend doladíme sádrokartony na stropy, pak pár nivelačních pokusů na podlahách, a páni "koupelnáři" už se k nám též chystají. 

Takže právě probíhá ta příjemná fáze vybírání kachliček, kterou bude následovat (možná průběžně křižovat) fáze vybírání té správné podlahy do pokojů. V mezičase, páč jsem neskutečně šikovná, odhodlaná a motivovaná, stihnu vše vymalovat (viz výše :-)) a pak - no snad to nezakřiknu, ale třeba se na jaro budeme stěhovat do podkroví!!!


Vanu v horní koupelně mít nebudeme, ale máme předběžně vybraný kachličky a prosklený sprchový kout - no bude to prostě náááááááádhera!!! (obrázek - SIKO koupelny)

Podlaha v pokojích zatím úplně dořešená není - zatím koukáme, co kde mají, ale něco takového by se nám mooooooc líbilo (obrázek jsem si půjčila od Jarky):


A navíc - venku vylezlo sluníčko, je tam nad nulou, sníh taje - jaro je zase o krok blíž (i když vím, že má radost je zatím opravdu hodně hodně předčasná!). 

Krásné odpoledne!
L.

neděle 27. ledna 2013

Táto, sežeň štěně...

Tento způsob zimy zdá se mi poněkud něšťastným... Z uplynulých necelých čtyř týdnů letošního roku jsem strávila téměř polovinu doma sama, muž v rámci rodičovských povinností se svým synem "bydlel" u babičky, aby mohl bez omezení jezdit do práce a dítě nebylo několik hodin do mého návratu z práce bezprizorní. Zřejmě jediné možné, i když ne ideální, řešení. Při prvním pobytu mi bylo smutno, při druhém už méně, a teď mám nějak pocit, že když je tu víc lidí, než jen já sama, že už je to moc :-(  Někde udělali soudruzi chybu. 

A tak si říkám - jestli by ta němá tvář nerozjasnila mé smutné osamělé večery? Jenže zase - přiznejme si - když vím, že nemusím spěchat domů, že mě nikdo nečeká, zůstávám v práci a ve městě déle, vracím se až pozdě večer :-(


Chybí mi ta němá tvář, ta moje konkrétní, pořád... Ona byla moje "rodina", moje všechno. Teď mívám dost často pocit, že nemám nic... Nemám rodinu, děti, zázemí, domácí zvířata, co se pořád motají pod nohama... Snad je to jen zimní splín, který přejde. 

No - a tohle je přesně ten citát, který bych měla číst stále dokola: 
Máme sklon zapomínat, že štěstí není dosáhnout něčeho, co nemáme. 
Naopak je to objevení a docenění toho, co máme.
(Friedrich Koenig)

Hezkou neděli, pokud možno míň splínovou, než mám já :-)
L. 

středa 23. ledna 2013

To koukáte, co?

Ti medvědi jsou nějací začarovaní. Nebo já??? Možná vidina, že po třech-čtyřech hodinkách práce je dílo hotovo a může dělat radost mi, nebo někomu dalšímu, bez rozdílu věku a pohlaví... A že není třeba pouštět se do obřích projektů mega-rozměrů i látkových i časových. 

Medvěd Zdenál (k mání i na Fleru):




A ještě jeden "skříňový" - ušitý už delší dobu, jen čekal na svou fotku, protože já čekala na světlo. Většinou se vracívám domů až za tmy, dnes se mi v rámci home-office podařilo ušetřit v polední pauze pár minut. 

Mazlivá medvědí holka pro holky 



Na závěr přeji nejen sobě, ale hlavně vám ostatním - abych příště překvapila něčím víc překvapivým, než zase jen medvědem :-) Škoda, že nemůžu všechny své plyšové "děti" vyfotit najednou, zkusím do příště nějakou koláž :-)

Hurá na lov do města, seznam se rozšiřuje! 
Hezké odpoledne,
L. 

úterý 22. ledna 2013

Dnešní radost

Proč si takhle při úterku neudělat radost?! Svícnů není nikdy dost, zvlášť u nás doma! A až bude hotové podkroví, tak jej vidím jako skvost naší ložnicové dekorace!


A s chutí do práce! ;-) 
L. 

čtvrtek 17. ledna 2013

Třetí dítě

Upřímně doufám, že nikoho neklepla pepka, ale - kdo mě zná, ví, že děti nemám, a kdo mě nezná - toho by to vyděsit nemuselo. 

Třetí. 
"Dítě". 
Svetrové... 
:-) :-) :-)

Pro mého šíleného bratra a jeho ještě o kapku šílenější ženu. Byt mají v barvách black-and-white. Na Vánoce dostali černého kravaťáka, a k němu nutně potřebovali světlého bráchu, aby mu nebylo smutno. Jenže - ona ta bílá nebyla až tak úplně bílá. Po náletu na výprodej v second-handu jsem domů donesla tu správnou, a tak k Tedovi (černý) a Tapú (béžový) přibude ještě běloch. Dva starší medvědi jezdí na víkendy na hory, fotí se na sněhu - takže se těším na fotky, které pak určitě zasdílím. Doufám, že se ty "moje děti" mají dobře :-) 


A přemýšlím - jestli by se to svetrové zvířectvo už nemohlo rozmnožovat samo? Že by to jako zvládalo beze mě, a já bych 4 hodiny jejich "porodu" mohla věnovat něčemu jinému šitému? I když - Jonáše už mi asi nikdo neodpáře. Mé díky patří Bellet za super střih!!! Předčil všechna má očekávání, a i když už medvědů vzniklo dobrých 40, pořád mě to baví!

Krásný den všem,
L. 

úterý 15. ledna 2013

Těšení se

Před několika měsíci jsem se stěhovala z pracně a "vlastnoručně" budovaného obřího rodinného domu 5+1 do malého, starého, ale krásného domečku plného lásky. Nerudovské "kam s tím" jsme vyřešili po svém. Můj muž udělal spoustu polic, které jsem v mžiku zaskládala krabicemi, košíky, šitými zvířátky a jinými veskrze potřebnými věcmi. Ono - prozatímní 1+1 je třeba využít do poslední volné skulinky!!! A s takovým syslem všeho možného i nemožného holt prostor dochází a ruční tvořivost ve formě stále přidávaných poliček také nejde opakovat do nekonečna.

Už někdy začátkem loňského roku jsme probrali všechna pro a proti - zda zůstat či se stěhovat jinam, a protože domeček jsme si v rámci možností zabydleli po svém, a hlavně zamilovali, volba byla jasná. V červenci proběhl velký "boom" na půdě, která na přístavbu byla přichystaná, dokonce se o ni předchozí majitel i pokoušel, ale tak trošku mimo lidské chápání. Takže nejprve bylo potřeba nevhodné stěny zbourat, cihly vynosit, a natahat materiál nový a stěny postavit znovu. Zahrála jsem si na architektku a realizace probíhá pod mým "velením", za nemalého (měla bych napsat spíše obrovského) přispění mužova tatínka alias Ferdy mravence. 

Ještě není hotovo. A ještě chvilku nebude (doufám, že jen malou chvilku!). Ale rýsuje se to, uzavírá se to, líbí se mi to!!!!!!!!!

Pohled z velkého pokoje do prckova pokojíčku (děda dělá fajnovou omítku)

Naše budoucí ložnice

A jako správná ženská už přemýšlím, čím nové pokojíky zařídím. Dole nám tedy zůstane obývák (je potřeba koupit sedačku - nemáme - sprostě jsem si vydupala klasickou postel, ať se pořádně po namáhavých dnech vyspíme) a kuchyň (v té se odehrávají všechna setkání, návštěvy, home-officy a jiné akce). Nahoře bude koupelnička, naše ložnice, malého pokojíček plus jedna velká místnost - prozatím má pracovna (ano ano anooooooooooo - budu mít svou pracovnu!!!!!!!!!). A tak začínám vybírat, snít, plánovat, a těším se víc a víc!

Komoda z Ikei - do ložnice - moooooooc by se mi líbila - ale nechci si kazit náladu - tak zatím neměřím prostor, jestli by se nám tam vůbec vešla :-) Ale - prostě se mi líbí, a basta :-)


Krásný den, a ať se máte taky na co těšit! 
Lucie