Zase slavím. A přijde mi neskutečné to číslo, kterého se dožívám. Nechce se mi věřit!
Nechce se mi věřit - že to tak letí. Že už mi, lásko, není dvacet let! Ale taky že jsem v tom nejlepším věku! Žiju tu nejúžasnější přítomnost, která mě naplňuje! Cítím se na těch dvacet (kéž by to dalších dvacet vydrželo, chjoooo). Ani v tom zrcadle nemám pocit, že bych se měla začít lekat (nebo to chce možná navštívit očního lékaře :-)).
Neměla jsem v plánu být "starou" matkou, ale bohudík tak tomu osud chtěl. Počkala jsem si na Julinku pár let, a teď vím, že to všechno mělo smysl. Že si ji po třicítce užiju tak, jak jsem si vždycky přála, že si budu své děťátko užívat. Že budu mít ten nadhled, zkušenosti, uspořádaný život i žebříček hodnot.
Jsem ta nejšťastnější ženská pod sluncem. A táhne mi už na čtyřicet. NO A CO??? :-)
Život je krátký - a proto žijme naplno!
L.