neděle 27. ledna 2013

Táto, sežeň štěně...

Tento způsob zimy zdá se mi poněkud něšťastným... Z uplynulých necelých čtyř týdnů letošního roku jsem strávila téměř polovinu doma sama, muž v rámci rodičovských povinností se svým synem "bydlel" u babičky, aby mohl bez omezení jezdit do práce a dítě nebylo několik hodin do mého návratu z práce bezprizorní. Zřejmě jediné možné, i když ne ideální, řešení. Při prvním pobytu mi bylo smutno, při druhém už méně, a teď mám nějak pocit, že když je tu víc lidí, než jen já sama, že už je to moc :-(  Někde udělali soudruzi chybu. 

A tak si říkám - jestli by ta němá tvář nerozjasnila mé smutné osamělé večery? Jenže zase - přiznejme si - když vím, že nemusím spěchat domů, že mě nikdo nečeká, zůstávám v práci a ve městě déle, vracím se až pozdě večer :-(


Chybí mi ta němá tvář, ta moje konkrétní, pořád... Ona byla moje "rodina", moje všechno. Teď mívám dost často pocit, že nemám nic... Nemám rodinu, děti, zázemí, domácí zvířata, co se pořád motají pod nohama... Snad je to jen zimní splín, který přejde. 

No - a tohle je přesně ten citát, který bych měla číst stále dokola: 
Máme sklon zapomínat, že štěstí není dosáhnout něčeho, co nemáme. 
Naopak je to objevení a docenění toho, co máme.
(Friedrich Koenig)

Hezkou neděli, pokud možno míň splínovou, než mám já :-)
L. 

2 komentáře:

  1. Já vím Luciášku ... posílám obejmutí ju ...

    Lenik

    PS: jednou to zas přijde .. buduješ a budeš mít ju

    OdpovědětVymazat
  2. To je mi líto, že jsem neměla zrovna čas na setkání. Když jsi byla slaměná vdova. Mohly jsme jít na taneček, když jsme to tak parádně nacvičily!! :-D
    Představ si, že mě taky chytaly myšlenky na pesana! Na webu brněnskýho útulku mají nááádhernýho křížence kokra. Telecí roky má za sebou, ale ještě je mlááááád. No, nechám si zajít chuť, přecejen v paneláku by mu bylo smutno...

    Tady:
    http://www.mpb.cz/psi-k-adopci/?tx_odmpbrno%5Buid%5D=2707

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu!