A je to tu...

... zatmění mozku. Těhotenská demence. Prostě a jednoduše - neschopnost vyjádřit se...

zdroj

Denně jsem v kontaktu se zákazníky, troufnu si tvrdit, že i s kolegy intelektuály držím jakž takž krok (i když i ten se zpomaluje), ale postupně se vkrádají černá místa do mé komunikace, kdy prostě otevřu ústa, a nic - slovo, větné spojení, název čehokoliv, co chci popsat - NIKDE... 

Že se Juli vrtí v bříšku a tlačí tam - to chápu, rozumím tomu, těšila jsem se na to a užívám si to. Ovšem nechápu spojení tlaku z břicha s tlakem v hlavě, který zřejmě odstranil některá slovíčka, nebo k nim zabednil přístup. 

Je krásné, jak se mnou kolegové mají pochopení, a z mých posunků a složitých vysvětlivek pak dáme dohromady slova jako "držák na navigaci" či "profil". 

A obávám se, že lepší to nebude. Že těhotenská demence pak plynule přejde v tu mateřskou, která se usadí, zabydlí, a bude se mnou 24 hodin denně. Protože odchod na mateřskou se blíží, a denní kontakt s "normálními" lidmi přestane být samozřejmostí. 

Ale věřím, že i s tímto handicapem se dá žít. Plnohodnotně :-) :-) :-)

Pěkný, slunečný den!

Luci a Juli

Přesuny

Mám úžasného muže!!! Na to jsem samozřejmě nepřišla dnes, to vím dávno, jen jsem to potřebovala někomu napsat. Tak nějak jsem měla potřebu trošku změnit vzhled obýváku a hledala v dostupných obchodech nabídku televizních stěn. Nakonec jsem přišla na to, že domácí zásoby budou nejlepší a nejlevnější, a tak došlo díky mému muži k drobnému přesunu. Přece jen ve 26. týdnu by už asi nebylo dobré stěhovat nábytek, dost úsilí mě stálo utření prachu za policemi, ale s výsledkem jsem spokojená!

Původní verze byla - jedna "knihovna" nastojato, a pod televizí nízký ikea stolek, který byl o dost hlubší. Celkově to působilo moc mohutně. A tak přišla na řadu i druhá knihovna, původně ležící v ložnici, a společným ležením nám to tu odlehčily!

Dnes trávím celý den home-office pod dekou, pokouší se o mě jakási střevní chřipka. Tak jen doufám, že do rána už budu úplně fit, protože dieta Julče v pupíku asi moc radost nedělá...

Hezký podvečer!

L&J

2v1

Že nosím pod srdcem miminko, si začínám uvědomovat víc a víc. Tak ono je načase, když nám téměř končí druhý trimestr, Julinka se uvnitř pěkně vrtí, a pupík, ač ještě nenabyl největších rozměrů, už zavazet začíná. 

A "nadřela" jsem se i dnes odpoledne. Nevěřila bych, jakou dá práci se tvářit a pózovat jako modelka! Ale bohudík za úžasnou kamarádku, která si vzala roli fotografa na svá bedra, a tak to bylo o poznání méně "bolestné". 

Před vlastním těhotenstvím jsem tvrdila, že focení pupíku není to, co bych jednou chtěla zkoušet, ale těhotenské hormony si vybírají svou daň i na tomto poli.

S výsledkem jsme s Juli i klukama spokojení. Ještě ukecat kamarádku grafičku, která to trošku vyretušuje, a můžeme rámovat!!!

Pěkný večer!
L&J