To už je dva měsíce, co jsem rodila? I když zrovna tenhle okamžik mi přijde ještě vzdálenější... Anežka roste jako z vody, Julinka je zdatnou pečovatelkou a občas trošku šílenou sestrou, která chce maličkou za každou cenu tulit. Některé situace bývají vcelku vypjaté (hlavně tedy pro rodiče, občas pro Anežku), ale snášíme to všichni statečně.
Aňulka už pozoruje svět kolem sebe, usmívá se, reaguje, občas zabrouká. Mám pocit, že máme jakýs-takýs rytmus, že vím, proč pláče (a že to bývá minimálně). Ráda se nosí, chová a tulí. Ke včerejším dvouměsíčninám dostala od tatínka dřevěnou hrazdičku (na kterou maminka navěšela korálky), a už se pod ní dokáže "zabavit" - koukáním, mácháním ručičkama a překvapením, když se náhodou trefí a korálky se rozhoupou.
Moc bych se chtěla vyhnout srovnání, ale nedá mi to - Anežka je o mnoho pohyblivější, než bývala Julinka. A taky o dost klidnější a spavější. Nebo jsem to možná zapomněla :-) V některých úhlech mi přijde, že jsou si tak podobné, a z toho vidím, jak je každá úplně jiná a svá. A co se jídla týče, je Anežka velmi "ukázněná" - během dne jí stačí pět minut u prsa, a je najezená (po dvou, třech hodinách). Dnes v noci jsem měla pocit, že je přicuclá pořád, ale možná měla jen zlé sny, kdoví.
Až se maličká vzbudí, ještě ji zvážím a změřím, ať můžu sledovat vývoj :-)
Hezký den všem!
L.
L.
Lucko,
OdpovědětVymazatjo jo letí to neskutečně a ty děti nám všem stárnou před očima !;-)
Lucí, máš, tedy máte krásný holčičky :-)
OdpovědětVymazat