Zvířátkování

Chtěla jsem ušít něco pěkného, líbivého, ideálně pro děti. A brouzdala jsem staršíma číslama Mariny, našla střih původně na kocoura, ale vznikl zajoch, švihák jeden :-) Takže s podzimní tematikou. Kéž by byl podzim tak krásný, jako byl dnešní den.

A protože jsem dlužník jednomu prima kolegovi, spíchla jsem pro jeho malou Agátku oblíbeného medvěda Jonáše. Snad se bude líbit.

Tvořivý podzim

Šicí stroj po návratu ze servisu zažívá slastné chvíle dlouhého vrčení a klapotu. Abstinenční příznaky mých prstů, zad i očí už pomalu ustávají, a tak se můžu pochlubit jedním z prvních podzimních výtvorů.

Pokud se kabelka bude líbit, dostane ji kamarádčina maminka od ježíška. Tak uvidíme, jaký verdikt této "Václavce", jak jsem brašnu pojmenovala, padne. Já jsem se svou prací spokojená a kdyby se kamarádce jako dárek nelíbila, nadšeně ji budu nosit sama!

Mužské a ženské práce?

Včerejší odpoledne před prodlouženým víkendem jsme s mým mužem každý naplánovali po svém. Zatímco já hlídala teplo rodinného krbu a připravovala se na dny volna, on šel do lesa na houby.

Bábovku jsme testovali ráno ke snídani, a houbičky už jsou nasušené ve skleničkách a čekají na svůj den!

No řekněte - nejsme my šikulky? ;-)

Žena domácí

Tak nějak se sešlo více chvil, kdy jsem sama doma, mám naklizeno, umytá okna, voňavé záclony... A tak vymýšlím, čím si ukrátit volnou chvíli, když je stroj v servise a nejni nápadu, co ručně stvořit.

Kamarádka mi poslala recept na domácí chléb bez hnětení, tak jsem sebrala odvahu, tři hrnky hladké mouky, a vrhla se na to. Výsledek nejen úžasně vypadal, ale i voněl, takže rozhodně to nebyl poslední počin tohoto druhu!

Vezla jsem chlebík dědovi, a ten se nechal slyšet (opět, jeho oblíbená hláška), že už bych se mohla klidně vdávat :-) A musím se teda neskromně pochválit, že se chlebík vážně poved! Mňam!

Podzimní tvoření

Co s načatým pátečním odpolednem, když mám muže pryč? Trošku mi zase chyběla ta moje čtyřnohá parťačka, protože dnešní "akce" by vybízela k bíglím lumpárnám. Vyrazila jsem na loveckou procházku - nařezat větve a větvičky (tedy nakonec jsem je spíš narvávala, zuby, nehty...). Domů jsem donesla hromadu větví na krušpánový podzimní stromeček.

Vize tedy byla původně kapánek jiná, ale - výsledek se mi i líbí a snad to do rána všechno neopadá, nespadne, nezmrzne... Ještě doladím "výplň" květináče - mech už jsem po cestě z lesa neměla kam naložit.

Dobrou noc!

Rok se s rokem sešel

Mám pocit, jako by bylo o rok míň. Vloni touhle dobou, 7. září, jsem byla taky tak hezky rozechvělá a přemýšlela jsem, co - respektive kdo - mě večer čeká na tom domluveným rande. Jeslti ho poznám. Jestli se mu budu líbit. Jestli se on bude líbit mě... Dnes samozřejmě vím, kdo na rande přijde. A líbit se mu určitě budu, a on se bude líbit mi.

Potkala jsem někoho, kdo vyplnil prázdnou půlku mojí duše, mého srdce. Někoho, na koho je spolehnutí, a kdo mě miluje tak, jako nikdo před ním. Zamilovala jsem se už do jeho zpráv, které jsme si před první schůzkou psali. A jak jsem ho poznávala víc a víc, zamotal mi hlavu, a dodnes hledám pevnou půdu pod nohama. Nacházím ji v jeho objetí, v jeho hlase, v jeho očích...

Rok lásky, 12 měsíců důvěry, 52 týdnů něžností, 366 dní pochopení...

Dárek k výročí jsem nekupovala. Ušila jsem - s asi dvouletým zpožděním od vyhlášeného kurzu - partnerskou deku. Deku pro nás dva, kteří k sobě nerozlučně patří. Deku, pod kterou se budeme tulit, zahřívat, vyhlížet jeden druhého. Včera večer poslední steh a uzlík, a mrazení v zádech z toho, že jsem to stihla a dokázala!

A večer mě prý čeká rozmazlování - tak si přeju - už ať je večer a trvá aspoň 24 hodin :-) :-) :-)

Jak vypadá štěstí?

Štěstí - muška jenom zlatá? To mé štěstí má spoustu podob. Krásných podob. Za posledních 365 dní jsem byla mnohonásobně šťastnější, než za předchozích 15 let dohromady.

...
Ranní čaj do postele, s úsměvem na rtech a pusou do vlasů...
SMSka, která říká to, co dávno vím... (ale čte se to hezky!)
Pevné objetí...
Růže ve váze, z lásky, od srdce...
Šimrání motýlích křídel v podbřišku... (ono to fakt existuje!)
Pohlazení za ouško, které mám ráda...
Kočičí vrnění v klíně...
Ranní slunce, které zdolá borovice na kopci a svítí do oken...
...

Miluju... To je mé štěstí! A jsem milována - to je ještě větší!