neděle 30. prosince 2012

Povánoční

Vánoce jsou za námi a konec roku klepe na dveře. Nějak ten čas letí. Stárneme, tloustneme :-), děti odrůstají, starosti se mění.



Ale pořád ráda usedám k šicímu stroji a jeho vrnění mi dělá dobře na duši. A výsledky mé domácí tvorby dělají radost zase jiným. Brácha dostal k Vánocům medvěda kravaťáka, ale nutně potřebovali ještě světlého bráchu, aby mu nebylo smutno. A když už šiju, tak proč ne rovnou dva, druhého pro "strýčka příhodu". 


Dneska už mě zase svrbí prsty - tak jdu popřemýšlet, co by se dalo nenáročně spíchnout :-) Krásné poslední dva večery letošního roku!  

čtvrtek 6. prosince 2012

Vánoční čas

Mám to ráda - to vánoční těšení, dekorování, večerní svařáky. A čas ubíhá tak nějak rychle a rychleji, a za chvíli už bude Ježíšek ťukat na dveře. Ještě prosím pár dní mi dej, ať stihnu to, co bych ráda, abych mohla udělat radost všem svým milým. 
Zatím dělám radost sobě, a našemu domečku - konečně jsem dokončila adventní "věnec" tak, jak jsem si představovala. Velké díky mému muži, který stihl minulý týden dovézt spoustu mechu (dnes by ho už pod sněhovou peřinou špatně hledal!). 



Už se těším na to vánoční balení dárečků a krabiček, bude to krása!!! A vám všem pěkné těšení se!
L. 

neděle 2. prosince 2012

Jedenáct



Napjatě jsem sledovala každý nový blog "11", který putuje českým webem, mezi mými spřízněnými dušemi, a poodhaluje to, jací jsme, co máme rádi. A v pátek ráno jsem objevila, že Painka zatoužila zjistit něco málo o mě. Díky za tu poctu, Pai, pokusím se zhostit odpovědí se ctí a s chutí!

Pravidla "jedenáctky" jsou:
1. odpovědět na 11 položených dotazů
2. napsat 11 věcí o sobě, které možná nevíte
3. vymyslet nových 11 otázek
4. a tyto otázky položit dalším 11 blogerkám

1. Jaká je barva Tvých očí? 
Modrá, po dědečkovi.

2. Jaké je Tvé nejoblíbenější jídlo?
Vařené s láskou, snězené do posledního kousíčku. Poslední dobou asi vede kuře na sto způsobů, ještě teď se olizuju při vzpomínce na to nedělení, grilované na pivu (mňam!).

3. Jaká je Tvá nejoblíbenější aktivita?
Tvoření - ideálně ve fázi dokončování - ten pocit určitě moc dobře znáte - vyplavení endorfinů, úsměv od ucha k uchu, pýcha nad překonanými hranicemi, pocit vítězství nad hmotou... :-)

4. Jak vypadá Tvůj běžný pracovní den?
Ráno cesta 60km autem, zapnu počítač, a než všechno naběhne, uvařím čaj. Pročtu maily, projdu přidělené úkoly, rozvrhnu, co by bylo dobré dnes stihnout. Uvařím kafe s holkama, pak se vrhnu na nabídky, kalkulace, smlouvy. Pár telefonátů se zákazníky, párkrát do měsíce prezentace. Odpoledne 60km cesta domů. Doma káva s mým mužem, odpolední "domečkové" povinnosti. Do postele uléhám mezi osmou a dvanáctou - podle toho, jak náročný den byl :-)

5. Jak probíhá víkend u vás?
Ten ideální by byl - vstáváme, když máme potřebu vstát, doneseme si čaj do postele a ještě povídáme, plánujeme, co nás celý den čeká. Do povinností se hrneme s chutí a těšíme se na podvečer, který strávíme společně. Večer svaříme víno, povídáme, topíme v krbu. Tento víkend se nám přesně takto vyvedl, po dlouhých týdnech práce a neustálých povinností. Bylo to krásné!

6. Jaké je Tvé nejoblíbenější místo (dovolená/výlet)?
Nemám oblíbené destinace, jde o to jet s tím, koho máte rádi, potkat vaše blízké či přátele. Před rokem jsem se stěhovala, a celý ten rok byl takový dost hektický, takže nové oblíbené místo tady ještě nemám - ale nahoře na naší zahradě je úžasný výhled na město. Tam chodívám přemýšlet, trucovat, radovat se, na Silvestra tam připíjíme šampaňským a zpíváme hymnu.

7. Kam by ses chtěla jednou podívat?
Jsem teplomilný člověk a vždycky mě fascinovaly bílé pláže na Mauriciu nebo v Dominikánské republice. Vzhledem k tomu, že jsem realista - tak mé velké přání je pořád se dívat do budoucnosti s jiskrou v oku a těšením se na dny příští, po boku toho, koho miluji.

8. Co bys chtěla v životě ještě zkusit a nezkusila jsi?
Nezkusila jsem mít vlastní děti, takže to je velké přání pro příští měsíce. Doufám, že se vyplní.

9. Skočila bys padákem?
NE!!!!!!!!!!!!!

10. Jsi přemýšlivá, rozmýšlivá, nebo jdeš do všeho po hlavě?
Chtěla jsem odpovědět jednoznačně, jako na předchozí dotaz - že jsem jednoznačně přemýšlivá, ale za poslední rok se v mém osobním životě událo několik zásadních zvratů, a navzdory své povaze jsem se rozhodla hodně rychle a bezhlavě. Teď už ale zase nabírám svou rovnováhu a věci složitější rozvažuji více, ale například při nakupování bezhlavě hážu do košíku vše, co by se mohlo hodit doma na dekorování, tvoření... a doma pak překvapeně tahám z tašky šílenosti, které nechápu, na co mi budou. Ale - zatím pro každou z ulovených věcí přišel její čas, takže hlavu si s tím nelámu a i nadále v určitých oblastech skáču po hlavě :-)

11. Čím dobíjíš baterky?
Tvořením, vařením, milováním... :-)


Jedenáct věcí o mě, které možná nevíte:
1. Mám od přírody kudrnaté vlasy. Vlastnost kudrnatých vlasů je, že se nečešou - což překvapuje spoustu lidí :-)
2. Jsem blíženec, bylo mi 32, stihla jsem asistovat u stavby domu, rozvést se, zamilovat se, přestěhovat se. Letos zabydluju domeček s přítelem a jeho 4-letým synem.
3. Jsem puntičkář, který se už dost zlepšil a neterorizuje okolí s potřebou mít komínky ve všech skříních :-)
4. Jsem nejstarší ze všech dětí v naší rodině (všechny sestřenice a bratrance mám mladší, s tím nejmenším nás dělí rozdíl 20 let).
5. Zbožňuju film Amélie z Montmartu.
6. Ráda řídím auto - i když s každým pátkem se těším na dva dny, kdy za volant nemusím a nohy a hlava si trošku odpočinou.
7. Vždycky jsem chtěla umět hrát na klavír - jsem tomu o krok blíž - můj muž by mě to mohl naučit - otázka je, zda bude někdy čas :-)
8. Velmi neskromně si myslím, že ze mě mí rodiče vychovali slušného člověka. Často totéž očekávám od ostatních, ale bohužel ne všichni zřejmě dostali do vínku stejnou porci slušného chování.
9. Nemám ráda vařenou zeleninu.
10. Miluju květiny.
11. Po letech cítím, že mě muž po mém boku miluje tak, jako já jeho, že se o něj můžu opřít a můžu mu věřit.


Nových 11 otázek:
1. V jakých barvách u vás letos budou Vánoce?
2. O co by sis napsala Ježíškovi (nebo - o co sis napsala - pokud píšeš :-))?
3. Kolik vás bude u štědrovečerní večeře?
4. Kolik druhů cukroví letos pečeš?
5. Co plány na Silvestra? Chystáte se někam ven, nebo budou oslavy v kruhu rodinném?
6. Věříš Mayské předpovědi konce světa - 21. 12. 2012?
7. Dáváš si novoroční předsevzetí? Pokud ano, daří se Ti je realizovat?
8. Jak dlouho bloguješ?
9. O čem nejraději čteš na ostatních blozích?
10. Tvé oblíbené holčičí jméno.
11. Komu mám těchto 11 otázek "poslat", když už všichni odpovídali na štafetu poslanou z jiné strany????????? :-)

neděle 25. listopadu 2012

Vánoční přípravy

Letos se mi konečně daří  dekorovat domeček v předstihu a podle mých představ a dávných tužeb (no není rozvod báječná věc? ;-)). Místo toho, abych šila poslední plánované vánoční dárky (vždyť je ještě kupa času, neeeee), tak jsem se vrhla na drobné dekorace, které mi udělaly obrovskou radost. Těším se, až přijede prcek od maminky a uvidí, jak nám to tu bliká, svítí a vánočně voní, nebude se mu chtít zpátky!



Ještě dolaďuju adventní svícen, který má chvíli čas, takže nechám uležet nápad, a třeba to bude stát za to :-)

Krásný poslední neadventní a nesváteční večer tohoto roku!
L. 

neděle 11. listopadu 2012

Poprvé...

Za poslední rok jsem těch "POPRVÉ" měla spoustu. Pár nebylo zrovna příjemných, a věřím, že některá "poprvé" byla i "naposledy". Ale tohle "poprvé" mě ráno mile překvapilo, a tak nejen můj muž dnes dostal dárek k narozeninám, které slaví, ale i já!

Náš gaučový medvěd se stal součástí TOP-výběru "Okamžik"!!! Juchůůůůůůůůů!!!


Mějte krásnou neděli, tak jako my!!!
L. 

pondělí 5. listopadu 2012

Vzpomínka

Vzpomínka tichá, smutná... Dnes je to rok, kdy mě naposledy neposlechla a šla si tvrdohlavě za svým... 


Chybíš mi, Jessie, moc, strašně moc...

neděle 4. listopadu 2012

Velké plány

Plány na víkendy mívám velkolepé. Ostatně i v práci mě denně svrbí prsty a těším se, jak dorazím domů a budu tvořit, budovat, zkrášlovat, nadšeně pobíhat a dekorovat. Realita všedních dní bývá bohužel jiná, a i můj víkend neoplývá velkými výtvory, za kterými následuje obrovský potlesk a plácání po ramenou.

Ale - nic mě nehoní, a tak si v klidu užívám toho, co stihnu, zapaluji svíčky, čichám k růžím, které jsem si v pátek dovezla, a uklízím těch pár nití, co přece jen přišly na řadu a pomohly mi stvořit dalšího "panáčka", jak jim říkají mí kluci.

Můj nejoblíbenější projekt od Bellet - medvěd Jonáš. Ze starého svetru (kolega jej několik let schraňoval v práci ve skříni, po svolení jsem jej minulý týden táhla nadšeně domů). A protože brácha a jeho žena mají byteček laděný černo-bíle, volba byla jasná :-) Ani nevím, jaké pořadové číslo má tenhle frajer, ale dost možná je více než dvacátý! 


Foto je teda mizerné - v tuhle "noční" hodinu tady prostě více světla nenaženu. Tak třeba příští víkend bude prostor využít během dne světla denního. 

A ráno za tmy zase do práce. Třeba mě během dne napadne nějaký velký plán, který jednou přijde na řadu a mé sny budou postupně realizovány. Ale jen týden do práce a čeká mě krásných 9 dní volna, které si hodlám užít se vším všudy!


Krásný večer, 
L. 



čtvrtek 25. října 2012

Podzim

Je tu. Přišel nečekán, nezván, a trošku se obávám, že i hodně rychle odejde a na jeho místo nastoupí paní zima. Zatím ještě pár krásně zbarvených listů na stromech zůstává, tak neklesám na mysli! Ale blíží se změna času, a s ním i dny, kdy se brzy stmívá.

Ale proč si neudělat radost! Jedna malá kytka, a hned je na verandě veseleji. "Dýně" (snad jdou poznat...) jsem ušila ze starých svetrů. Tak máme aspoň trošku toho hezkého podzimu i doma.


No a tady ten náš čtyřnohý neposedný pomocník. Dneska, krom toho, že chrápal u sousedů v kůlničce, byl zřejmě i na lovu - lovu ryb - bydlíme u řeky. Smrděl pěkně, "šikula" :-)


Snad příště oslním něčím pořádným :-) Krásné odpoledne a pěkný večer! Víkend je za dveřmi!
L.


pondělí 15. října 2012

Moje volná sobota

Měla jsem toulavou náladu... Od sedmi od rána v Brně, ještě bylo šero, ale oblíbené lattee nechybělo. Ulice tiché, prázdné, a ráno, ač chladné, věstilo příjemný den. Obchody zavřené, a tak jsem jen koukala do výloh, snila a říkala si "až jednou...".  Lovila jsem i pár fotek, připadala si jako turistka, ač ve "svém" městě, které po těch letech už trošku znám. Ale umí překvapit, v sobotu to zvládlo jen příjemně.


A ač jsem nechtěla - stejně jsem utrácela. Nic nutného, nic velkého, ale tolik radosti :-) Až to doma všechno vyladím, jak si představuju, tak třeba někdy nafotím. S foťákem se teda ještě musím hodně učit, spousta holek má úžasné blogy a ještě úžasnější fotky. Ale nikdo učený z nebe nespadl!


Do sklenice jsem nasypala bílý písek, do něj vložila svíčku, a hned je romantická atmosféra!

Látku jsem ukořistila v Jysku, pět metrů za krásných 85 Kč, budou se šít nové polštáře!

A ještě pár CD není uloženo vhodným způsobem, tak dvě nové krabice, také z IKEI (přestali tuhle řadu dělat v oranžové!!!!)

No a až bude jednou dobré světlo, čas, foťák po ruce a šikovná fotografka, tak třeba uvidíte, jak to všechno dopadlo, a kde mají tyhle (a pár dalších nezveřejněných pokladů) své místo :-) Jak si tak promítám své sobotní úlovky, hned bych šla domů tvořit! A jak se znám, tak dojedu domů, uvařím čaj, a budu jen zevlovat, co by se dalo udělat, ale protože to je většinou běh na dlouhou trať, tak se na to vybodnu, lenivka.

Ale - život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech!

Krásné odpoledne!
L.


úterý 9. října 2012

Podzim

Podzim je tu. Odpoledne svítilo sluníčko, a ač bylo chladno, "výprava" do lesa stála za to. Tentokrát teda nebyl plný košík bedlí, jako o víkendu, ale užili jsme si to! Tohle máme za "chalupou" - nádhera!!!





Podzim na zahradě - přes plot k nám přelézá sousedovic psí víno :-)

A náš krásný úlovek - jen chvíli jsem dělala oči na mého muže, který vcelku jednoduše umluvil svého dědečka, a váhy jsou už u nás doma na skříni. Jsou fakt nádherné!!!


Dobrou noc!
L.

Můj ranní doping

Pro příjemnější ráno, dnes opět pracovní, ale z domu (home-office). Venku ještě šero, a tak pro lepší pohodu zapaluju svíčky a vařím kávu. Standardně to bývá latte, ale muž spí po noční, tak ho nechci budit rachtáním kávovaru...


Krásný den všem!!!
Lucka

neděle 7. října 2012

Soutěž u Renočky

Nedělní dopolední nicnedělání prokládám čtením knížky, a listováním v blozích mých oblíbených pisálků, co že nového o víkendu jste která prožila, vytvořila, nafotila...

A tak jsem narazila na Renočky soutěž, na kterou dávám odkaz i Vám.



Reni, díky, a vám všem krásný zbytek víkendu!!!
Lucka

čtvrtek 4. října 2012

Jak málo stačí k radosti!

Přibližně dvakrát v týdnu jezdíme s mým mužem do práce na šestou (ranní...). Protože dojíždíme - bohudík tedy autem - vstávání o půl páté je "samozřejmostí". A protože u mě v práci odemykají o něco později, zastavuji se cestou v non-stop Tescu, které mám po cestě. Přijde mi, že tam mají výprodeje celoročně. Nebo možná tím, že tam jezdívám pravidelně, tak vím, do které uličky zabloudit, a kde objevit drobnosti pro radost.

Kromě dnešní elegantní peněženky (tu jsem nenafotila) jsem objevila i tyhle balerínky


Od kamarádky jsem dostala domácí sirup - takže včerejší úlovek byl plánovaný už delší dobu. Sirup je výtečný! No ještě aby z téhle karafy nechutnal!!!


A podzimní dekorace na zahradě - pár vřesů v bílém košíčku...


A abych nezapomněla! Tohohle mazlíka - nebo "mazlici" (?) jsem včera dokončila.
Bude s námi "bydlet" v obýváku :-)


Dobrou noc!!!
L.


neděle 30. září 2012

Zvířátkování

Chtěla jsem ušít něco pěkného, líbivého, ideálně pro děti. A brouzdala jsem staršíma číslama Mariny, našla střih původně na kocoura, ale vznikl zajoch, švihák jeden :-) Takže s podzimní tematikou. Kéž by byl podzim tak krásný, jako byl dnešní den.



A protože jsem dlužník jednomu prima kolegovi, spíchla jsem pro jeho malou Agátku oblíbeného medvěda Jonáše. Snad se bude líbit.




pátek 28. září 2012

Tvořivý podzim

Šicí stroj po návratu ze servisu zažívá slastné chvíle dlouhého vrčení a klapotu. Abstinenční příznaky mých prstů, zad i očí už pomalu ustávají, a tak se můžu pochlubit jedním z prvních podzimních výtvorů.

Pokud se kabelka bude líbit, dostane ji kamarádčina maminka od ježíška. Tak uvidíme, jaký verdikt této "Václavce", jak jsem brašnu pojmenovala, padne. Já jsem se svou prací spokojená a kdyby se kamarádce jako dárek nelíbila, nadšeně ji budu nosit sama!

Mužské a ženské práce?

Včerejší odpoledne před prodlouženým víkendem jsme s mým mužem každý naplánovali po svém. Zatímco já hlídala teplo rodinného krbu a připravovala se na dny volna, on šel do lesa na houby.



Bábovku jsme testovali ráno ke snídani, a houbičky už jsou nasušené ve skleničkách a čekají na svůj den!

No řekněte - nejsme my šikulky? ;-)

pondělí 24. září 2012

Žena domácí

Tak nějak se sešlo více chvil, kdy jsem sama doma, mám naklizeno, umytá okna, voňavé záclony... A tak vymýšlím, čím si ukrátit volnou chvíli, když je stroj v servise a nejni nápadu, co ručně stvořit.

Kamarádka mi poslala recept na domácí chléb bez hnětení, tak jsem sebrala odvahu, tři hrnky hladké mouky, a vrhla se na to. Výsledek nejen úžasně vypadal, ale i voněl, takže rozhodně to nebyl poslední počin tohoto druhu!



Vezla jsem chlebík dědovi, a ten se nechal slyšet (opět, jeho oblíbená hláška), že už bych se mohla klidně vdávat :-) A musím se teda neskromně pochválit, že se chlebík vážně poved! Mňam!

pátek 21. září 2012

Podzimní tvoření

Co s načatým pátečním odpolednem, když mám muže pryč? Trošku mi zase chyběla ta moje čtyřnohá parťačka, protože dnešní "akce" by vybízela k bíglím lumpárnám. Vyrazila jsem na loveckou procházku - nařezat větve a větvičky (tedy nakonec jsem je spíš narvávala, zuby, nehty...). Domů jsem donesla hromadu větví na krušpánový podzimní stromeček.

Vize tedy byla původně kapánek jiná, ale - výsledek se mi i líbí a snad to do rána všechno neopadá, nespadne, nezmrzne... Ještě doladím "výplň" květináče - mech už jsem po cestě z lesa neměla kam naložit.

Dobrou noc!


pátek 7. září 2012

Rok se s rokem sešel

Mám pocit, jako by bylo o rok míň. Vloni touhle dobou, 7. září, jsem byla taky tak hezky rozechvělá a přemýšlela jsem, co - respektive kdo - mě večer čeká na tom domluveným rande. Jeslti ho poznám. Jestli se mu budu líbit. Jestli se on bude líbit mě... Dnes samozřejmě vím, kdo na rande přijde. A líbit se mu určitě budu, a on se bude líbit mi.

Potkala jsem někoho, kdo vyplnil prázdnou půlku mojí duše, mého srdce. Někoho, na koho je spolehnutí, a kdo mě miluje tak, jako nikdo před ním. Zamilovala jsem se už do jeho zpráv, které jsme si před první schůzkou psali. A jak jsem ho poznávala víc a víc, zamotal mi hlavu, a dodnes hledám pevnou půdu pod nohama. Nacházím ji v jeho objetí, v jeho hlase, v jeho očích...

Rok lásky, 12 měsíců důvěry, 52 týdnů něžností, 366 dní pochopení...

Dárek k výročí jsem nekupovala. Ušila jsem - s asi dvouletým zpožděním od vyhlášeného kurzu - partnerskou deku. Deku pro nás dva, kteří k sobě nerozlučně patří. Deku, pod kterou se budeme tulit, zahřívat, vyhlížet jeden druhého. Včera večer poslední steh a uzlík, a mrazení v zádech z toho, že jsem to stihla a dokázala!

A večer mě prý čeká rozmazlování - tak si přeju - už ať je večer a trvá aspoň 24 hodin :-) :-) :-)



čtvrtek 6. září 2012

Jak vypadá štěstí?

Štěstí - muška jenom zlatá? To mé štěstí má spoustu podob. Krásných podob. Za posledních 365 dní jsem byla mnohonásobně šťastnější, než za předchozích 15 let dohromady.

...
Ranní čaj do postele, s úsměvem na rtech a pusou do vlasů...
SMSka, která říká to, co dávno vím... (ale čte se to hezky!)
Pevné objetí...
Růže ve váze, z lásky, od srdce...
Šimrání motýlích křídel v podbřišku... (ono to fakt existuje!)
Pohlazení za ouško, které mám ráda...
Kočičí vrnění v klíně...
Ranní slunce, které zdolá borovice na kopci a svítí do oken...
...

Miluju... To je mé štěstí! A jsem milována - to je ještě větší!

pátek 31. srpna 2012

Obyčejné odpoledne

Muž mi odjel na cesty, a tak proč sedět doma a čekat, až se vrátí. Krátím si to čekání procházkami. Takové letně-podzimní odpoledne, sem tam kapka, občas vykoukne zpoza mraku sluníčko. Ale rozmary počasí mi nevadí, milovala jsem je, po boku Jessinky.

Dneska po strašně dlouhé době mě bleskla hlavou myšlenka - ani nevím, jak jsem na to došla - protože tady s námi v našem domečku už nebydlela... Jedu takhle z práce domů, a říkám si - jo - dorazím, stihnem si ještě s mým mužem popovídat, počkám, až vyrazí na cestu dalekou, a pak půjdem s prckou ven. To bývaly časy!!! Vítr ve vlasech, bíglí ušiska a tlamička ve vzduchu, plachtící, čumáček hnědý od hlíny a věčného hrabkání a čenichání. Teď by byly její zlaté časy. Venku příjemné teploty, spousta pachů na cestách... No už nikdy spolu nevyrazíme doopravdy. Ale v myšlenkách se spolu touláme často. Často baštíme piškotky. Taky ve snech mazlíme, drbeme za ušiskama. Chybíš mi, prcinko moje. Moc.

Ale i tak jsem si užila samotnou vycházku na poštu, přes náměstí, s kapucí na hlavě, chvílemi i s vlasy rozpuštěnými a rozpustilými, ve větru. Bylo to prima odpoledne.

A brzy bude čekání u konce, blíží se večer a vrátí se mi můj muž ve dvou vydáních, doveze i malýho. A budem zase komplet, všichni... Tak, jak to má být...

pondělí 27. srpna 2012

Dobíjíme baterky

Slibovali chladno, meteorologové, a ono sluníčko svítí jako o život a hřeje ještě víc... Je potřeba i někdy odpočívat, tak jsme si naordinovali volno, a vyrazili do luk.

Máme tady nádherně, že?


A taky nám to děsně sluší!!!!!!!!!!

neděle 26. srpna 2012

Neškodná mičuda

Ušila jsem včera pět polštářů (pár vánočních, něco ještě pro nás do domečku), a tak jsem chtěla trošku změnu. Propátrala jsem všechny Mariny, co doma mám (a že mám všechny), a rozhodla se pro rychlý projekt "mičuda". Sešito bylo rychle, ale ta příprava, ta mě stála dost času. Ale - mičudy jsou dvě - jedna v holčičí a jedna v klučíčí variantě.

Když to večer zahlídl můj muž, hned hlásil, že nechce nabádat, ale že ten klučičí balon by se nám doma hodil, že s ním určitě nenadělají s malým tolik škody, co s gumovým. No - vyzkoušeno zatím není, ale mičuda je tímto označována za neškodnou. Možná někdy v budoucnu přijdu změnit název tohoto blogu :-)

neděle 19. srpna 2012

Kocour není doma...

... a myši mají pré :-)

Muž odjel do práce - no je mi ho trochu líto, takhle při neděli - ale mé srdce švadlenky zaplesalo, páč mělo chuť tvořit. Něco konkrétního, velkého, a dlouho odkládaného. Ještě teda není komplet hotovo, ale chtěla jsem si užít i trošku čerstvého vzduchu, a ne jen hukot šicího stroje, takže pro dnešek padla. Ale top DEKY je hotový! Zbývá "pouze" olemovat!!!!!!!!!!

Takhle se to rýýýýýýýsuje:





pondělí 13. srpna 2012

Láska je láska!!!

Dlouho ležely látky ladem, pak také hodně dlouho posešívané kousky, až se z toho v sobotu večír vyvrbil polštářkový mazlík. Obyčejný, ale z příjemné broušené látky, s písmenky LOVE.



A "pan domácí" prej dal bojový úkol - nejprva dokončit v podkroví ložnici, teprve pak se budou dodělávat další pokoje - tak jestli to stíháme do výročí? A bude oslava "pod hvězdami"? :-)

A krásný citát jsem našla:
"Změnit můžete jen sebe. Od té chvíle, co se změníte, se začne měnit svět, protože vy jste jeho živou součástí."

sobota 11. srpna 2012

S chutí do toho a půl je hotovo!

A já pořád ne a ne najít tu chuť, která by mě donutila vstát ze židle a jít umýt koupelnu, uklidit nádobí po obědě... Venku pod mrakem, sluníčko sem tam nakoukne, co nového. Ale asi se tady neděje nic, co by nutně muselo vidět, tak se spíš schovává a poplakává nad tou naší leností. Prádlo dnes raději ani neperu - nemělo by jak uschnout...

Ty víkendy poslední dobou nějak rychle utíkají. Ještě máme den a půl před sebou, tak už abych se vzchopila a dolakovala ten stůl - příští týden dostane novou, větší desku, a aby byly jeho nožky jako nové a ladily, dostaly novou impregnaci. Správně barevnou - do "třešňova", a ještě zafixovat bezbarvým lakem. Toť moje víkendová práce. Nebo došít tu partnerskou deku bych konečně mohla... Lenivá holka, lenivá švadlenka! Tak dlouho jsem se na ni těšila, konečně ji mám pro koho šít, už je to nejdůležitější na ni nachystáno... Nejsou lidi, co by ji dokončili! :-) Ale třeba zítra, to budu mít odpoledne pro sebe, tak třeba i pro deku?

Přemýšlím, co mi v poslední době vážně udělalo radost (nepočítám objetí mého muže, ta jsou pravidelná, úžasná a neomrzí se nikdy) - a tudle jsem ještě o dovolené ušila hromadu polštářků. Jedny kamarádce do nového domečku (kolaudační dar) - a pak pár pro nás, až dokončíme ložnici, a obývák dostane novou tvář. Tož tak :-)


pátek 10. srpna 2012

Den zúčtování

Jak poznáte pravé přátele? Že jsou na vaší straně, i když děláte fakt kravinu? Že vám nikdy nepoloží telefon? Konstruktivní kritika, něžně podaná, prosím, ale pikle za vašimi zády - trochu mě to děsí...

Uvidíme - třeba se jen zbytečně nervuju a žádný "zúčtovací" den dnes neproběhne, prostě jen někdo někoho špatně pochopil... Nebo jsem naivní a uvidím, co s člověkem udělá půl roku po stěhování odloučení od přátel, a nový pohled na vlastní život.

Držím si palce, ať je to bezbolestné, a konec sebelítosti, sic to zle dopadne!

Jsem mladá, perspektivní, žádoucí, a holt, když přijde na lámání chleba, můžu se i bez švestek sbalit a frčet si po svejch a minulost neřešit.

"Všichni se navzájem opouštíme. Měníme se, umíráme, přerůstáme své nejlepší přátele... Ale i když tě opravdu opustím, budeš už mít v sobě něco z mé bytosti. Budeš někdo docela jiný právě proto, žes mě poznal." - E. O. Brian -

úterý 7. srpna 2012

Slunečný "rekapitulační" den

Ráno po vydatném dešti vzduch svěže voněl, vycházející rudé slunce slibovalo krásný den, a modrá obloha tomu jen přidávala na vážnosti. Škoda, že ranní cesta vede do práce, a ne někam k vodě, nebo pro čerstvé rohlíky mým klukům k snídani. I tak si užívám rychlost za volantem, malý provoz, mé oblíbené písničky od Čechomorů.

Často myslím na Jessie - mou věrnou čtyřnohou parťačku, o kterou jsem skoro před rokem přišla. Bíglí pudy ji táhly ze zahrady, bohužel kolem rušné ulice. V sobotu jsem si prohlížela "vzpomínkové" fotky, jak jim říkám, pořízeně během čtyř věrných a úžasných let, slzy mi tekly po tvářích. Nechápu, jak může rodič přežít ztrátu dítěte, když já tak vyvádím kvůli psovi. Ale ona mi byla nejbližší, spolu jsme podnikaly výpravy do neznáma, ona na mě čekala, vítala mě, a milovala mě bez výhrad. A já ji...

Jak se člověku může změnit během pár vteřin život. A že bych mohla vyprávět... Otočky, obraty, přemety... Ale stojím na vlastních nohou, s očima dokořán, srdcem na dlani a vědomím, že miluju a hlavně že jsem milovaná - a to víc, než bych kdy doufala nebo očekávala. Raduju se z maličkostí, těší mě úsměvy mých kluků, lumpárny našeho kocoura, prach z podkroví, který věstí, že tam co nevidět bude uklizeno, kvetoucí fuchsie v košících, šumící les za domem...

Některé věci, situace a lidé odcházejí a mizí, aby mohli přijít jiní. Uklízím před svým prahem a vyhlížím, co nového a dobrého mě čeká. A že toho bude hromada!!!