Máme doma tříleťačku

Nechápu, kdy se to stalo... Ono se to nějak postupně vkrádalo, čas byl ukrajován, miminko rostlo, sílilo, učilo se, sbíralo zkušenosti... A včera to byly tři roky, kdy poprvé vyklouzla na svět. Naše malá Juli má tři roky, a já se včera (a ještě i dnes...) dojímám nad tím, jak ten čas letí a jak nám všem změnila život. Je to omílané klišé - ale dokud to člověk nezažívá, tak to nepochopí - děti jsou naše všechno. Užívám si, že zatím je to dítě ještě malé, a tudíž máme malé starosti. Ale je mi jasné, že se ani neotočím a můžu tady psát, jak slavíme desáté, patnácté, osmnácté narozeniny :-)

Ač jsme včera byli na kontrole v porodnici se slečnou Anežkou, prozatím pupíkovou, den byl Julinčin. A jako by to věděla, užívala si pozornosti obou rodičů a chodila se tulit a mazlit. I počasí nám letos přálo - když jsem rodila, bylo chladno (kolem 14 stupňů), mrholilo a sluníčko se schovávalo. Včera bylo skoro letní počasí a my tak den po návratu z Brna strávili celý na zahradě, pojídáním dobrot, hopsáním na trampolíně a čtením narozeninových knížek. 

Oslavu jsme měli o den dřív - pro jistotu, kdyby si nás v té porodnici chtěli nechat. Julinka si to moc dobře pamatovala, takže když ve středu ráno otevřela oči, hlásila, že je ráno, už je vzhůru, a může začít oslava a budou dárečky!!! Tak dva malé dostala jako náplast hned ráno, a bohudík se nám podařilo udržet ji v napětí do odpoledne, kdy se vrátil ze školy i Ondra. 

Ve třech letech Juli:

• umí souvisle mluvit (prozatím nezvládá K, R, Ř, ale kdo s ní bývá, rozumí jí bez problémů)
• má neskutečnou slovní zásobu - občas se vytasí s názvem věci, které ani netušíme, že zná
• má velmi dobré povědomí o biologii lidského těla - dost pravidelně zkoumá miminko u mamky v bříšku a kterak se dostane na svět :-)
• zpívá hromady písniček, dětských umí minimum, zpívá spíš ty pro starší děti (Krávy, krávy - od Uhlíře, Plavu si, ani nevím jak - od Matušky apod.)
• konečně - když ji k tomu okolnosti donutí - se zvládne sama obléknout i obout, včetně šátku a čepice (ale to fakt musí být velká motivace :-))
• začala chodit na velký záchod s dětským prkýnkem (jednou se jí povedlo málem spadnout dovnitř)
• zbožňuje bazény a plavání, umí už jen v kruhu, nechce rukávky (strávila čtyři dny s našima na Slovensku, absolutně nadšená)
• ráda čte knížky, zatím jen výjimečně vytáhne nějakou sama - ale když už, tak si u toho povídá, jako že čte - je to sranda
• těší se na naše návštěvy knihovny, kde jsme asi už známé firmy :-) (dokonce se umístila v dubnové výtvarné soutěži)
• umí dělat neskutečné vtípky - to má asi po tatínkovi, já jsem spíš suchar - takže o to víc nás to rozesmává (Julinko - ty od rána jen mluvíš a mluvíš! Maminko, už jsem domluvila, došly mi baterky..., anebo včera: Maminko, taťka je tvůj kamarád! - tak asi teda je, když si to naše malá myslí :-))
• je neskutečně vnímavá, umí zhodnotit situaci (mami, nebuď smutná apod.)
• miluje zvířátka (ta naše dvě dost vehementně, nejsem si jistá, zda je láska opětovaná tak vřele i z jejich strany)
• těší se na ségru, i když asi neví, co ji čeká (a ani já si to pořád neumím představit) - prý si spolu budou hrát, plavat, číst... :-)
• má naprosto neskutečnou jemnou motoriku - navlíkání korálků, podávání špendlíčků, teď nově skládání zažehlovacích korálků, které dostala k narozeninám...
• s hrubou motorikou jsme trošku naštíru - po schodech chodí stále jednou nohou napřed, za ruku, zatímco ostatní děti vyběhnou či slaňují jak srnky - ale věřím, že to dožene
• objevila kouzlo odrážedla firstbike - jdou vidět pokroky, když chodíváme (teď chodí jen s tatínkem) pravidelně na vycházky či vyjížďky
• ráda chodí do dopolední školičky každé úterý za tetou Raduškou
• konečně začala spávat ve své posteli, posledních pár týdnů se začala zase instalovat k nám, a já jsem se s ní a s pupkem prostě nevyspala (teď spím jak miminko, ani mě nebudí noční potřeba jít si odskočit)
• umí uklízet hračky - máme systém různých krabic a košíků a i mě opravuje, když se spletu a něco hodím jinam (musí mít samozřejmě náladu uklízet, jinak to po večerech dělá maminka - debordelizaci obýváku)
• ráda nakupuje
• nestydí se - dokáže si komukoliv říct, když něco potřebuje (od zmrzliny u stánku, přes odemčení tělocvičny ve školce, ohřátí mlíka...)
• začala zase malovat - ale musím ji zpátky naučit držet pastelky v ruce - vloni dostala k narozeninám kuchyňku a začalo se vařit, takže teď pastelku drží jak vařečku - ale malování zvířátek ji moc baví - umí perfektně králíka, slepici nebo kačenku (na namalování maminky nebo sebe si zatím netroufla, i když jsem prosila)
• no a hlavně - má nás všechny totálně omotané kolem prstu - mamkou počínaje, dědečkem v Opavě konče. 

Uvidíme, jaké nás čekají změny během pár dní, kdy nás bude o jednoho víc, Juli spadne z lopatky a výsostného postavení první a jediné vnučky a přibude jí konkurence. Věřím, že to ustojíme - nejsme první rodina s více dětmi, a když na to půjdeme srdcem, bude všechno tak, jak má být.

Teď už jen přepsat zápisek i Julince do deníčku, a připravit deníček pro Anežku, ať si holky nezávidí. 

Upřímně doufám, že další příspěvek bude o narození naší druhé holčičky, a věřím, že to bude brzy. Už vyhlížím, těším se, a vzývám tu naši princezničku, že klidně může. 

Pěkné jarní dny,

L.