Jak jsme byly u kadeřnice

Minulý týden u nás probíhaly jarní prázdniny, takže jsme si s Juli sbalily batůžky, naplnily kufr auta, co to šlo, a vyrazily přes kus republiky obšťastnit na týden babičku a dědu. Asi se na nás těšili, protože oba měli naplánovanou dovolenou, takže o zábavu celý týden nebyla nouze. Taky jsme se v pátek vrátily odpočaté (maminka) a úplně vyřízené (Julinka, dospávala ještě včera). 

Krom několika kaváren, návštěvy obchodů a utrácení, dvou návštěv aquaparku a dlouhých jarních procházek po městě jsme stihly také kadeřnici. Maminka to v plánu měla, Julince jsem původně chtěla nechat zastřihnout ofinku, ale když ona tak nerada nosí sponečky a culíčky, že jsem řekla, ať to paní Blanka vezme pořádně, ať je s tím co nejmíň práce. Tak máme doma malou slečinku s novým sestřihem. Tatínek to stále rozdýchává, ale já se na ni nemůžu vynadívat. A když už jsme byly ostříhané, naplánovaly jsme i focení se strejdou Jirkou, ať máme nějakou památku na pupíkové období č. 2. Konec druhého trimestru (27. týden) jsme tedy zachytili následovně: 

Ještě jednou děkujeme babičce a dědovi, že se o nás starali jako o vlastní! Byla to zřejmě poslední návštěva ve dvou, příště už s naší nejmladší (ač termín porodu v květnu, už si sama takový kus cesty jet netroufnu, i teď jsem cítila, že je to na hraně mých sil a možností...)

Hezký den!

L.