Nečekám zázraky - ani v nejmenším! Snažím se učit číst v pláči naší maličké, ale často bývá jediným utišujícím prostředkem nabídnuté prso. Jak jinak. Šest dní spolu "válčíme", a nepřestává a asi nikdy jako správnou mámu mě nepřestane fascinovat ten zázrak, který dokáže lidské tělo. Na začátku tedy dvě lidská těla :-), ale pak pomalé "dopékání" devět měsíců, a šup, je tu dokonalý pidi-človíček, který vám bezmezně důvěřuje. A věřím, že mě i miluje tak, jako já jeho.
A protože je spoleh i na tatínka, zkouším se věnovat i naší věrné psí parťačce. Takže pokud je stav v ložnici tento:
tak se může maminka na půl hodinky vzdálit, a stav venku je pak tento:
Spící a spokojené miminko, blažený pes a šťastní rodičové. Ideální poměr domácích "sil" :-)
Hezký víkend všem!
L+J
Luci, moc gratuluju, i když se zpožděním, ke krásné Jůlince! :-)
OdpovědětVymazatAť jí sudičky nasudí do života samé dobré věci!
Mějte se krásně a uklidňujícímu vlivu našich kouzelných prsou zdar! ;-)
Báro, díky!
VymazatPrsům třikrát nazdar! ;-)
Luci a Juli, ahooooj...do dneska si vzpominam na...
OdpovědětVymazatMilý deníčku 3, nechci být už kojená...
PS: pro všechny matky, hlavně kojící matky – tohle snad ani nečtěte…
Našemu pejskovi a ségře se chce čůrat. Taky se mi chce. Aby ne, když mě něco mokrého studí na pipině. Dám mámě vědět. Plínu si sundat neumím.
Chce se mi čůrat, musím ještě vydržet - plína ještě není dole. Není jednoduché trefit se – mám na to asi tak dvě vteřiny.
Máma sundavá plínu. Přichází moje chvíle.
Čůrám. Máma se usmívá a žertovně mi domlouvá.
„Ty lumpice, ty se vždycky trefíš, když máš dole plínu.“
Trpělivě mi sundavá počůrané bodýčko, punčocháčky, ponožky, dupačky...
Líbá nožičky, ručičky, hlavičku, tvářičky.
řvu ať mě nechá …
vysvětluje si to jinak, vyndavá prso a cpe mi ho do pusy…SAJU
Pokládá mě do kolíbky a pouští hrací kolotoč. Ta melodie se mi moc nelíbí. Začíná mi svítit sluníčko do obličeje. Kdyby mě aspoň nehoupala. Upozorňuju na to mámu - vyndavá prso, cpe mi ho do pusy … SAJU
Pokládá mě zpět do kolýbky a pouští hrací kolotoč. Ta melodie mi začíná lízt na nervy - upozorňuju na to mámu.
Máma mě houpe – dělá se mi z toho blbě. Ozvu se - máma znovu pouští tu stupidní melodii. Hlava mě bolí jak střep, je mi zle od žaludku. Řvu.
Máma vytahuje prso, cpe mi ho do pusy... SAJU
Snídaně.
VymazatKontroluju, co jí ostatní. Máma čerstvé pečivo se sýrem. Ségra jogurt, chleba s máslem, pes šunkovej. Tak proč jen já mám mlíko…. Stěžuju si na svůj úděl.
Dostávám prso. Cpe mi ho do pusy, co můžu dělat…SAJU.
Jedeme do města.
Chce se mi čůrat. Musím ale vydržet. Plína ještě není dole. Mám na to jen ty dvě vteřiny.
ČŮRÁM. Máma se neusmívá, shovívavě mi hubuje.
„ Ty dneska tý mamince dáváš, zase se musíme převlíknout.“
Netrpělivě mi sundavá počůrané bodýčko, punčocháčky, ponožky, dupačky a
Obléká to samé + mikinu, kombinézu, čepici, rukavice. Líbá mě na hlavičku.
Řvu, že je mi vedro.
Vysvětluje si to jinak, svléká mě a .... vyndavá prso. Cpe mi ho do pusy, tak co mám dělat …SAJU.
Maminka bere klíče od auta, ségru a psa. Béďa štěká, máma a ségra křičí. Nechápu, že jim taky někdo nenacpe prso do pusy. Vyjíždíme. TMA.
Asi jsme nikam nejeli. Probudím, se na přebalováku.
Sleduju, v které jsme fázi převlíkání. Málem jsem to prošvihla.
Čůrám. Máma se mračí, rozlobeně mi spílá.
„To snad není možný, ty na to snad máš radar.“
Máma ze mě rve bodýčko, punčocháče, tepláčky, ….
Nic nelíbá.
Oběd.
Máma a ségra maj brokolicovou polévku. No pane jo, to bude veselo. Nese na stůl druhý chod. No to nemyslí vážně - hrachová kaše s opečenou cibulkou, volské oko a párek. Zastavte někdo tu ženskou! Vždyť tohle mě roztrhne. Řvu - ať to nejí. Vysvětluje si to jinak a
Samozřejmě vyndavá prso....SAJU. (blbej sací reflex).
Řvu, saju, řvu, saju, - mlíko mi leze i ušima …
Máma si lehá na sedačku, ukotví mě polštářem, nacpe mi prso do pusy, nemám šanci se pustit.
Počkám si, až usne a pak jí to vrátím, za tu brokolicovou polívku.
Spí – počkám ještě pár minut, až spánek bude tvrdší.
Spouštím. Máma zmateně vyskakuje, řvu co mi síly stačí, snaží se mi nacpat prso do pusy, bráním se. Pochoduje se mnou po obyváku. Já ti dám spát. Řvu co mi plice stačí. Já ti dám hrachovou kaši. Takovej hnus...
Jdeme ven. Máma mě dává do kočárku. TMA.
Probudila jsem se na přebalováku. Asi jim do toho něco vlezlo, že se nikam nešlo.
Čekám na svou chvíli
Máma si připravuje plínu, koukáme si upřeně do očí - napětí by se dalo krájet - tak kdo z koho...
Máma během jedné nanosekundy, jedním pohybem vytahuje plínu , nadzvedává zadek, podkládá čistou plínu, tváří se vítězně a ….
Stejně jsem to stihla, ale bylo to těsně.
Máma brečí
Máma mi nechává počůrané bodýčko, tepláčky, ….
„já se z tebe …“ poslednímu slovu rozumím víc než dobře
a jo - dneska jsem málem zapomněla…Musím ale počkat na čistou plínu...
Nic nehubičkuje, řve na tátu ať si mě vezme, nebo že mi něco udělá.
Nic horšího, než mi nacpat prso, udělat nemůže, takže jsem v klidu …
.
Maminka říká u večeře našemu tatínkovi.
„Pane bože, už abych přestala kojit. Malá je takový žrout. Ona mě snad vysaje. Neustále řve – že má hlad. “
„Tak pane bože, vysvětli mámě, že to není z hladu, že už nechci bejt kojená, nebo aspoň udělej něco s tím sacím reflexem…“
PS: mezi kojením jsem dělala valentýnku pro svého skvělého muže
Dík, teto - jsem se skvěle pobavila :-) :-) :-)
Vymazat